Osoba blízká v autopůjčovně

Není to tak dlouho, co se dalo velice jednoduše vymlouvat na osobu blízkou. Pokud jste spáchali dopravní přestupek a fyzicky vás při tom nechytil policista, měli jste vyhráno. Špatné parkování či rychlou jízdu si prostě nikdo neodskákal. Při podání vysvětlení, které mělo za úkol identifikovat řidiče a následně ho potrestat, jste jednoduše odmítli podat vysvětlení, jelikož byste způsobily stíhání osobě blízké. Toto právo je zakotveno v zákoně a není tam samozřejmě kvůli tomu, abyste se mohli úspěšně vyhýbat pokutám za dopraní přestupky. Do této sféry se jen velice úspěšně přeneslo. To se začalo nelíbit některým politikům, jelikož pirátů silnic přibývalo a pokladna určená pro výběr pokut byla prázdná.

Osoba blízká naruby

Osobu blízkou proto otočily naruby a zavedli odpovědnost provozovatele vozidla za dopravní přestupky. I v současnosti se můžete odkázat na zákon a odmítnout podat vysvětlení, abyste neuškodili sobě či osobě blízké. Pokutě ovšem již neuniknete. Politici uzákonili totiž jinou kulišárnu, z které se nelze vymluvit. Pokud se nenajde viník dopravního přestupku, zaplatí pokutu provozovatel vozidla. Jak jednoduché. Provozovatel ovšem neplatí za konkrétní dopravní přestupek, ale pokutu za správní delikt. Pokuta za tento delikt je stejně vysoká jako pokuta za dopravní přestupek. Tím deliktem je to, že jako majitel vozu jste nezajistil, aby se s automobilem nepáchaly dopravní přestupky. Tato formulka je ovšem postavena na hlavu a nelze ji splnit. Nemůžete sedět vedle někoho, kdo řídí vaše auto a šlapat mu na brzdu, pokud jede rychle.

Alibismus úředníků

I když nahlásíte, kdo auto řídil, tak to ještě neznamená, že dotyčný pokutu zaplatí. Pokud se totiž dobrovolně nepřizná, vůbec nic mu nehrozí, i když by mělo. Za ignorování výzvy k podání vysvětlení může dotyčný dostat až 5000 Kč pokutu, to ovšem úředník nikdy neaplikuje, jelikož jsou to pro něj starosti. V naší autopůjčovně občas máme s některými neslušnými řidiči potíž v tom, že se ke spáchanému dopravnímu přestupku neznají. Prostě ho nezaplatí a my ho musíme zaplatit za ně. Jedná se také o cizince, kteří jsou v době řešení přestupku dávno doma na druhém konci světa. Pokud je nahlásíme jako řidiče v době spáchání dopravního přestupku, úspěch na úhradu pokuty z jejich strany je mizivá. Další potíž je v tom, že při označení řidiče se tento přestupek automaticky začne řešit ve správním řízení. A tam již z původní pokuty např. 600 Kč je pokuta vyšší cca 1500 Kč, k tomu se ještě přičítá správní poplatek 1000 Kč. Rázem je pokuta o 1900 Kč vyšší a riziko neúspěchu je stejně vysoké jako u šesti stovek. Reakce všech autopůjčoven je dle mého názoru stejná. Pokutu zaplatí v prvním kole, aby nespadla do správního řízení a následně vymáhají náhradu od řidiče. Úspěšnost je totiž vyšší, než když se o to „snaží“ úředník dopravního odboru.

Nezaplacené pokuty končí u soudu

Úředníci dopravních odborů nejsou na straně autopůjčoven, které mají nájemní smlouvu s dotčeným řidičem, jeho kopii řidičského průkaz, knihu jízd a další podpůrné důkazy, které jednoznačně identifikují viníka. To úředníka nezajímá a na základě těchto důkazů nechce rozhodovat. Nechce se dostávat na tenký led a pouze vyzve dotčeného řidiče, aby se dobrovolně přiznal. Pokud se nepřizná, má úředník jasno, jedná se o správní delikt provozovatele. Tam je jeho jistota. Provozovateli následně poradí, aby se obrátil na soud v občanskoprávním řízení. Tváří se, že jeho pravomoci jsou omezené, ale není to pravda, jen si kryje záda, aby si nepálil ruce. V jiných případech klidně odebírá řidičské průkazy a rozdává pokuty v řádech desetitisíců, a najednou nemůže na základě nezpochybnitelných důkazů udělit 1500 Kč pokutu? Jaký to alibismus.

Autopůjčovna Praha ovšem řidiče, kteří nemají v úmyslu uhradit své závazky ve formě pokuty ovšem po několika marných urgencích posílá k soudu. Zde je úspěšnost 100 %, jelikož není o čem debatovat či něco rozporovat. V nájemní smlouvě se nájemce svým podpisem zavazuje uhradit veškeré pokuty, které přijdou na adresu autopůjčovny.

Asi každý motorista by chtěl, aby mu pneumatiky vydržely co nejdéle. Zimní gumy musíme likvidovat dříve, jelikož minimální povolený vzorek je u nich 4 mm. Letní pneumatiky můžeme používat déle, tam je minimální hranice 1,6 mm. Pokud jezdíme málo, je někdy vhodnější používat pouze zimní pneumatiky, jelikož přezouvání každého půl roku se dosti prodraží. Pokud ovšem narazíme na pneuservis, kde jsou ceny více než vstřícné, můžeme klidně přezouvat.
Většinou motoristé při koupi pneumatik požadují, aby byly co nejčerstvější. Pokud jsou ovšem skladovány podle doporučení výrobců v temnu a při konstantní teplotě, nemusíme se bát ani staršího data výroby. Jejich kvalita se začne pomalinku zhoršovat až při nasazení na automobil a jejich používání. Nejvíce gumám škodí sluneční záření, což většinou nemůžeme ovlivnit, ale pokud dlouhodobě parkujeme na jednom místě, můžeme si nějaké to stinné místečko vybrat. Je pravda, že v Praze po invazi modrých zón už můžete jen doufat, že nějaký ten flek k parkování urvete, a to si za parkovací kartu ještě platíte. Parkoviště se nestaví, ale poplatky se vybírají a auta se vytlačují do vedlejšího obvodu. Jaká to divná logika Magistrátu.
Další škodlivinou, která gumy nenápadně ničí je posypová sůl. Po zimní sezoně je vhodné pneumatiky opláchnout vodou, aby sůl přes zimu nemohla pracovat. Mnoho řidičů také nevěnuje pozornost správně nahuštěným pneumatikám. Pokud jsou podhuštěné, sjíždí se jejich kraje, více se zahřívají a tím pádem kvalita slábne. Pokud jsou přehuštěné sjíždí se naopak jejich střed a nemají tu správnou přilnavost k vozovce. Jaký mají mít tlak pneumatiky na vašem voze zjistíte ze samolepky umístěné u víčka nádrže nebo někde u dveří řidiče.
Pokud si pořizujete nové pneumatiky je dobré se vyhnout nejlevnějším čínským výrobkům. Jejich kvalita je hodně nízká. Zlatým středem se jeví donedávna česká firma Barum, jejichž ceny se drží lehce pod průměrem. V naší autopůjčovně jejich pneumatiky používáme dlouhodobě a nemůžeme si stěžovat. Důležitý je také rozměr pneumatik a rychlostní index. Na auto můžete nasadit pouze také rozměry, které jsou uvedeny ve velkém technickém průkazu. Nic jiného na auto nesmí. Pokud je tam dáte, neprojdete technickou či evidenční kontrolou, můžete mít potíže s Policií, ale i s pojišťovnou v případě pojistné události, a za to to nestojí. Také je důležité dodržovat pravidla druhů pneumatik na jedné nápravě.

Pokud prodáváme automobil, budeme ho také muset přepsat na nového majitele. Tento úkon není až tak složitý, pokud máme s sebou veškeré potřebné doklady. K přepisu budeme potřebovat:

• velký technický průkaz
• malý technický průkaz
• zelenou kartu
• evidenční kontrolu (ne starší 1 měsíc)
• kupní smlouvu
• prodávající (nebo jeho ověřená plná moc k přepisu)
• kupující (nebo jeho ověřená moc k přepisu)

První potíž je v tom, že dát toto všechno dohromady je opravdu logistický oříšek. Scénář prodej je většinou totožný. Kupec se přijede podívat na auto. Když se mu líbí auto i cena, plácne si s prodávajícím, předá mu peníze, podepíše smlouvu, převezme auto a odjede. Převod se řeší až následně. A to je trochu problém. Dalším úkonem je totiž evidenční kontrola a ta se musí dělat při společném předvedení auta a technických průkazů. To znamená, že kupci musíme přidat k autu i technické průkazy. A v tu chvíli máme v ruce pouze podepsaný cár papíru, který se honosně nazývá kupní smlouva. Auto je i s papíry fuč a je stále psané na nás. Pokuty a povinné ručení nás ohrožují, pokud narazíme na nezodpovědného kupce.

Na ministerstvu dopravy jim to pravděpodobně po dlouhé době došlo a připravuje se novela zákona, který přepisy upravuje. Přibližně od poloviny roku 2017 by mělo být možné uskutečnit přepis automobilu na kterékoli přepážce registru vozidel v ČR. Také by měl vejít v platnost nucený převod. Pokud by jedna strana nespolupracovala, bylo by auto převedeno bez její účasti. Je to trošku násilnické, také ohledně dokazování si nejsem příliš jist, jak to bude probíhat, ale snad se nedočkáme nějakého nepoužitelného paskvilu v podobě rady, že máme jít k soudu. Ani bych se tomu nedivil. V první řadě se musí krýt úředník, blaho občana je vždy na posledním místě.