Poslední dobou se ve velkých i malých městech začíná projevovat rekordní produkce tuzemských i zahraničních automobilek. Ekonomové si mnou ruce, jak se všem daří vyrábět neuvěřitelné množství automobilů. Zdá se, že všichni z toho mají užitek. Zaměstnanost je nízká, výplaty rostou, státní rozpočet se plní různými daněmi. Málokdo ovšem myslí na to, kam budeme to obrovské množství aut dávat. V dnešní době se většina měst snaží auta vytlačit ze svého středu, jelikož pro ně prostě nejsou kapacity. Jako první na to doplácejí rezidenti, protože nemají kde zaparkovat, když přijedou z práce domů. V Praze se začaly jako lavina šířit modré zóny, které ovšem problém moc neřeší. Adekvátnímu množství vyrobených aut by mělo odpovídat adekvátní množství postavených nových parkovišť.
V tomto prostředí je hodně těžké provozovat autopůjčovnu v Praze. Každé parkovací stání má hodnotu zlata, tím pádem se tyto náklady musí projevit i v ceně nájemného. Na trhu se objevily v nedávné době autopůjčovny nového tisíciletí, které se nazývají carsharing. Tyto autopůjčovny se snaží přesvědčit představitele města, že jedno jejich auto dokáže z ulic odstranit několik jiných automobilů. Domnívají se, že lidé, kteří jezdí málo, svá auta prodají a budou jezdit vozy carsharingových společností. O tomto by se dalo obstojně polemizovat, jelikož tito lidé ty auta už nemají a dávno využívají služeb klasických autopůjčoven. Proč tedy carsharingové společnosti přesvědčují představitele měst o výhodnosti jejich firem pro celou společnost? Důvod je jednoduchý. Chtějí mít parkování v modrých zónách za minimální poplatek.
Roční parkovací karta pro jedno vozidlo stojí totiž 30 000 Kč a to je pořádná suma za to, že auto stojí na ulici a pouze na území jedné pražské části. Carsharing se liší od klasické autopůjčovny tím, že si u ní můžete auto pronajmout třeba jen na jednu hodinu. Další zajímavostí je to, že auto si půjčujete a vracíte bez přítomnosti obsluhy autopůjčovny. To se mi zdá trošku divoké, jelikož pojišťovny neumožňují nulovou spoluúčast při poškození automobilu. Ze zkušeností vím, že i z poctivého klienta se rázem stane člověk, který si dokáže vymyslet cokoli, jen aby nemusel platit něco navíc, třeba spoluúčast při vandalismu. Takže zaparkování poškozeného auta a následné zatloukání je scénář, který se nabízí.
Výpočet nájemného u carsharingu je dosti komplikovaný, jelikož se skládá z hodinové sazby, která je např. u Fabie 59 Kč a sazby za jeden kilometr, což je 4,9 Kč. Sazba za kilometr se počítá včetně pohonných hmot. Když si tedy půjčíte Fabii na 10 hodin a ujedete 300 kilometrů, zaplatíte 2060 Kč, což není zrovna málo. I když odečteme projetý benzín za cca 600 Kč, tak stále za 10 hodin pronájmu auta zaplatíme 1460 Kč. Autopůjčovna Praha Vám za tyto peníze půjčí Fabii III kombi na 3 dny, a to je sakra rozdíl. Nemusíte stále koukat na hodinky, zda vám nezačala další hodina a v klidu můžete relaxovat.